Město Přimda
město dvou moříPřimda

Historie do r. 1945


Kdy se usadili první lidé v místě dnešní Přimdy, to se neví. Mohlo to být v 1. polovině 12. století, kdy se stavěl hrad, mohlo to být ale také už dříve. Nejstarší písemný doklad je z r. 1331, kdy král Jan Lucemburský udělil občanům Přimdy jistá práva.

"My, Jan, z Boží milosti král Čechů a Poláků a hrabě z Luxemburku, zaručujeme na věčné časy, neboť to přísluší královské Výsosti, mít soucit s utlačovanými a pamatuje na jejich horlivý rozmach, všem obyvatelům našeho města Přimda a každému jednotlivci, aby čím  milostivěji nám budou nakloněni, o to lehčeji se mohli vyvarovati každým škodám; tak zaručujeme, My, že mohou přepravit na libovolné místo své obilí a ostatní výtěžky bez zapravení a zaplacení každého cla, které by právě zde mohlo vzejíti od purkrabího, také že svůj majetek mohou předat dle své volby dalšímu příbuznému, když nebudou mít přímého dědice, že mohou provozovat lov na zajíce, ptáky a jiná malá zvířata také na dosud zakázaných místech, právě tak i rybolov na vodách a dáváme dnešnímu purkrabímu, právě tak jako všem budoucím, příkaz neomezovat proti naší vůli tato zvýhodnění, úlevy a svobody města samotného nebo jednotlivce".
K ověření této úřední listiny opatřeno Naší velkou pečetí.
Dáno léta Páně 1331, první sobotu po svátku Nanebevzetí Pany Marie.
 
Tato privilegia potvrdili: r. 1344 král Kare1 IV., r. 1422 král Zikmund, r. 1454 král Ladislav, r. 1463 král Jiří, r. 1481 král Vladislav, r. 1592 císař Rudolf II., r. 1615 císař Matyáš, r. 1629 císař Ferdinand II, r. 1637 císař Ferdinand III, r. 1704 císař Leopold I, r. 1782 císař Josef II, r. 1793 císař František II.
 
Jako každé město byla i Přimda obehnána hradbami. Muselo se šetřit místem, vzdálenosti mezi budovami byly minimální, nebezpečí šíření požáru velké. K velikému požáru došlo r. 1585. Postižené Přimdě poskytlo sousedskou výpomoc město Weiden v Bavorsku.
Staré záznamy nám dokazují, jak byla Přimda velká. Roku 1592 zde bylo 82  usedlostí. Od tohoto roku je Přimda vedena jako město se všemi právy náležejícími městu. Po ukončení třicetileté války, v níž také Přimda utrpěla škody, zde bylo 79 domů, z toho 10 neobydlených. R. 1788 - 128  č.p., r. 1805 - 149 č.p., r. 1838 - 155 č.p., r. 1938 pak 244 č.p.
 
Výnos krále Jana Lucemburského nebyl jediným udělením práv městu a jeho obyvatelům. Také císař Matyáš udělil přimdským dne 17.7.1615 některé svobody. Např. právo volného pohybu (s vědomím vrchnosti), volné ženění synů a vdávání dcer, právo o rozhodování se svým majetkem.Vrchnosti zůstal jeden den roboty v době žní, poplatek za  čepování vína (1 groš za vědro), konvice na ochutnávání z každého sudu vína. Dále povinnost poskytovat vrchnosti služby, za něž se ale platila odměna.Přimdští dostali od panovníků některá práva, ale to se nelíbilo vrchnosti a tak spory byly časté. Vrcholily v druhé polovině 16.  století, kdy se přimdští postavili na stranu Chodů soudících se se Švamberky.
Mluví-li se v Čechách o Chodech, představí si většina lidí Domažlicko. Chodové byli ale i v Českém lese. Dokazují to některé místní názvy jako Chodová Planá, Maršovy Chody, aj. Řetěz chodských sídlišť začali zakládat čeští králové počátkem 14. století. v blízkosti Přimdy. Byly to tyto chodské vesnice: Jadruž, Kundratice, Třískolupy, Rájov, Orlov, Bezděkov, Bonětice, Bohuslav, Hoštka. Chodové dostali za strážní službu některá práva. Právo volného stěhování, vaření piva, provozování řemesel, která si sami zvolí. V celém království byli osvobozeni od  placení mýta a cla. Dále měli právo využívat les. Nejdůležitější právo bylo, že nemuseli chodit na robotu. Chodové v okolí Přimdy ztratili svá práva v 16. století.
Čeští Chodové se snažili zabránit zakládání nových německých vesnic a omezovali hospodaření v nich. Němci se proto více věnovali výrobě skla a zpracování železa. Později byli strážní službou pověřováni i Němci, takže zde byli Chodové obou národností.
Přimdští obyvatelé se chtěli zbavit nadvlády Švamberků. Dne 30.7.1596 dostalo město Přimda dopis z císařské kanceláře potvrzující svobodu města Přimda. Měli podléhat přímo císaři a jemu také splácet výkupné. Brzy se ale ukázalo, že toho nejsou schopni, a když ani města Tachov a Stříbro nemohla Přimdě penězi pomoci, prodal císař r. 1601 město a panství Andreasu Lindlovi.
Západně od Přimdy byla dvě sídliště. Mílov se uchoval, Pytlíkov nacházející se v prostoru serpentin silnice vedoucí směrem do Rozvadova, byl vypálen v husitských válkách. Pytlíkov založili Češi. Mílov (německý název Mühlloch) asi Němci. Název je asi odvozen od 4 mlýnů, které tam stály. První záznam o Mílově je z r. 1540.
Městečko Přimda ležící v sedle, je na rozvodí povodí Dunaje a Labe. Mělo vždy potíže se zásobováním vodou. První vodovod svážející vodu z různých pramenů na svazích Přimdy do dřevěné kašny na náměstí nechal vybudovat na vlastní náklady přimdský občan Jan Tomas Waldvogel, řečený Janků. Byl to úřední písař správně švamberského panství. Za věrné služby dostal kromě osobní svobody dědičný statek v Mílově, kde směl chovat až 500 ovcí a 50 kusů hovězího dobytka. Byl také vlastníkem mlýna v Mílově, dvora v Bělé nad Radbuzou, lesů u Hošťky a přikoupil si Železnou. Císaři sloužil Waldvogel jako úředník celnice, která v té době byla ještě na Přimdě.
Voda z nového vodovodu vydatně pomohla při hašení požáru r. 1585.  Prameny na úpatí Přimdy nebyly ale tak vydatné, aby stačily zásobovat Přimdu v období sucha. Pak se musela voda dovážet z kašny u silnice k Rozvadovu. Kromě kašny na náměstí byla ještě jedna kašna v blízkosti dnešního hotelu Přimda, zásobovaná pramenem pod Šibeničním vrchem.
Jako zásoba vody pro hašení požáru sloužil také rybníček v údolí po Přimdou směrem k Mílovu. Byl zřízen r. 1840.
V r. 1932 si nechal postavit vlastní vodovod majitel dvora stojícího v místě dnešní čerpací stanice pohonných hmot. Vodu z údolí čerpal pomocí elektrického motoru.
Od r. 1930 se vícekrát uvažovalo o zlepšení zásobování Přimdy vodou, ale nebyly potřebné peníze. Nedostatek vody znemožňoval rozvoj Přimdy. Na této překážce ztroskotal třeba záměr na výstavbu zotavovny mariánskolázeňskou společností. Vyřešení zásobování vodou si muselo ještě hodně dlouho počkat.
Nedostatek vody nebyl ovšem jen na vlastní Přimdě. Václavský rybník pod Přimdou nebyl schopen pokrýt potřebu vody pro pohon průmyslových objektů stojících pod rybníkem ve Frauenthalu. Proto byl r. 1838  vybudován 10 km dlouhý Apolenský příkop přivádějící do Václavského rybníka vodu ze vzdálenější oblasti. Údajně byl tento příkop používán i k plavení dříví do Frauenthalu.
 
První žárovka se na Přimdě rozzářila 5.2.1925. Větší počet obyvatel neměl o připojení na elektrickou síť zájem. Nelze se tomu tak dalece divit. Za 1kWh se platilo 4,50 Kč, a to nebylo tehdy málo.
Válečné události se dotkly Přimdy několikrát. Byly to husitské války, válka třicetiletá. R. 1632 bojovali Švédové s Valdštejnovou armádou u Rozvadova. Císařští utrpěli citelné ztráty. Krvavé pole u Rozvadova má své jméno od této bitvy. R. 1735 táhlo přes Přimdu 13.000 ruských vojáků na západ. Jednalo se o tzv. polský trůnní spor. Do let 1741-48 spadá válka o tzv. dědictví rakouské. Bojovalo se nedaleko Přimdy.
Největší pohromu pro Přimdu přinesl 20. duben 1945. Od počátku dubna bylo na Přimdě umístěno asi 200 německých vojáků. Náměstí a ulice byly plné jejich vojenské techniky. Není tedy divu, že sen častěji zamířila spojenecká letadla. Když 20. dubna zahájili němečtí kulometčíci na rozkaz majora sedícího v bezpečí budovy soudu palbu na spojenecká letadla, odpověděli piloti palbou zápalnou municí na střed města. Lidé byli ukryti ve sklepích, nebyly tedy ztráty na životech, ale popelem lehla větší část města. V té době bylo na Přimdě ubytováno asi 1 000 Němců evakuovaných z Porúří postiženého bombardováním. Za 2. svět. války měl být východně od Přimdy pracovní tábor. Asi 150 vězňů zpracovávalo dřevo v lese.
K pohromám, které kdy postihly Přimdu, patří i neúrody a následující hlad, k němuž se  r. 1772 přidal i mor. Dalšími hladovými léty bylo období 1816-1817. R. 1847 stoupla prudce cena obilí. Spekulanti je vyváželi do Bavorska. Přimdští a obyvatelé sousedních vesnic se tomu snažili zabránit. Docházelo ke krvavým srážkám mezi místními lidmi a vojáky doprovázejícím transporty.
V r. 1883 propukla na Přimdě tyfová epidemie, jíž padlo za oběť několik lidí. Okresní fyzik doporučil přeložení hřbitova. Protože nebyly peníze, udělala se jen malá úprava.
Celnice byla na Přimdě do r. 1613. Už předtím usilovaly císařské úřady o zřízení nové celnice na Rozvadově, která by nahradila celnice na  Přimdě, v Hošťce a Nové Vsi. Majitel Rozvadova Sebastian ze Švamberka nechtěl povolit postavení celnice na svém území, a ani císařské úřady jej k tomu nemohly donutit. Teprve po delším dohadování šlechtic vyslovil souhlas. Menší překážkou zřejmě bylo i to, že se musel najít někdo, kdo by byl ochoten žít v tehdejším Rozvadově a uměl přitom číst a psát. Po  třicetileté válce byla celnice na Přimdě obnovena a ještě r. 1838 zde byl c.k. celní kontrolní úřad.
 

Obyvatelstvo Přimdy

Před 1. světovou válkou žili na Přimdě po dobu několika století jen Němci. Po r. 1918 sem přicházeli čeští úřadníci. R. 1938 zde žilo 1234  obyvatel, z toho bylo Čechů 26, cizí národnosti 15 a ostatní se hlásili k německé národnosti. Mluvilo se egerlandským dialektem.
 

Úřady a instituce

Ve srovnání s koncem 20. století bylo na Přimdě do r. 1945 více úřadů. Během staletí některé přibývaly, jiné zanikaly a měnila se  i jejich pravomoc. Hrdelní právo měla Přimda od r. 1592, kdy se stala plnoprávným městem. Soudní právo města bylo výrazně omezeno r. 1765.  Poslední popravy na Šibeničním vrchu byly provedeny v letech 1721, 1726  a 1743. Mezi posledními popraveným byl jeden muž, který byl oběšen a dvě ženy, které byly sťaty mečem. Pranýř v podobě kamenného sloupu s okovy stojící v blízkosti radnice, byl odstraněn už dříve.
Úřední razítko města Přimdy se užívalo nejméně od r. 1596. Proč má Přimda ve znaku listnatý strom a dva medvědy, to se dnes neví. Mnohé informace o historii Přimdy se nenávratně ztratily při požáru r. 1693.  Město mělo svůj les a hajný měl na starosti také lesní školu nacházející se východně od hřbitova. Lesní svahy Přimdy a část Šibeničního vrchu byly zalesněny r. 1906.
 

Městský strážník

Městský strážník seznamoval občany se zprávami městského úřadu dříve obvyklým způsobem. Bubnoval a zprávu hlasitě předčítal. Ponocný hlídal v létě 4 hodiny a v zimě 6 hodin. Celé hodiny oznamoval troubením na  roh. Přimda byla oprávněna mít během roku 4 jarmarky. Každou středu směl být trh s dobytkem a obilím. Pro malý zájem tyto týdenní trhy zanikly.
 
Školy
Záznamy sahají jen do r. 1815. v tomto roce bylo ve škole ve dvou třídách 140 dětí a na ně byl jeden učitel. Učil střídavě v jedné a ve druhé třídě. Pomocníka dostal r. 1817. Škola neměla dlouho vlastní budovu. Učilo se v pronajatých budovách. Pan učitel neměl r. 1815 potíže jen se svými 140 žáky. I jeho hmotné zajištění se dosti lišilo od  příjmů učitelů dnešní doby. Záznam státní účtárny krajského úřadu uvádí následující roční příjmy přimdského kantora.
 
  • 1. výnosy z 8 strychů pole a 2 strychů luk (tj. 2,88 ha)
    155 zlatých
     
  • 2. desátky
    36 zlatých
     
  • 3. platby od kostela za práce na kůru, kostelnické služby, účast při mších, pohřbech a svatbách, za natahování hodin a zvonění, aj.
    221 zlatých
     
  • 4. od vrchnosti
    45 zlatých
     
  • 5. školné od 58 žáků, 1,5 krejcaru týdně za 46 týdnů
    66 zlatých
     
  • 6. příspěvek na dům
    14 zlatých
     
  • Celkem
    537 zlatých

 

Až do r. 1850 se vyučovalo v budově staré radnice. Když byla tato budova předána okresnímu soudu, vyučovalo se opět v pronájmu, a to ve  více budovách.
 
Teprve od r. 1865 se začalo vyučovat v nově postavené škole čp. 120 severně od kostela. Později měla tato škola až 5 tříd.
 
Měšťanská škola byla postavena nákladem 250.000,- Kč r. 1926 na místě zrušeného hřbitova. Měla 3 třídy. Česká menšinová škola byla na Přimdě od r. 1926. Od konce r. 1944 se v přimdských školách nevyučovalo, protože tam byli ubytováni evakuovaní lidé z Poruří.
 
Okresní soud
Svou činnost na Přimdě zahájil r. 1850. Město velkoryse nabídlo bezplatně na 15 let budovu staré radnice se 14 kancelářskými místnostmi, se 4 vězeňskými místnostmi a s bytem pro soudního sluhu. Město Bor usilovalo o přemístění soudu do Boru r. 1853, ale neuspělo. Časem budova staré radnice soudu nestačila a proto byla postavena nová budova - dnešní Hotel Přimda a nová věznice, která je dnes částečně využívána Kolowratovými lesy. Před 2. světovou válkou pracovali u soudu dva soudci, jedenáct úředníků a tři vězeňští dozorci.
 
Dále byl na Přimdě advokát, notář od r. 1871. Četnická stanice zde byla zřízena r.1850 a měla na starosti celé území soudního okresu. R. 1868 byla zřízena četnická stanice v Boru a r. 1880 v Rozvadově. Daňový úřad byl na Přimdě od r. 1880.
 
Poštovní úřad
V záznamech je uveden prvně r. 1620. Poštovní služba zde ale musela být už v 16. století. R. 1764 byla zřízena jezdecká pošta z Plzně do  Waidhausu. V letech 1847 - 1870 byla pošta v majetku hraběte Kolowrata. v té době se zásilky shromažďovaly ve Velkých Dvorcích. Další poštovní stanice byla ve Stříbře. Vrchnost si nechala vybudovat telefon z Velkých Dvorců do Stříbra. Od r. 1870 do r. 1911 zajišťovala na Přimdě poštovní služby rodina Hufnagelů. Otec, po něm jeho žena a nakonec syn. Poštu měli ve svém domě. Dopravu poštovních zásilek, ale i dopravu osob z Boru až do Rozvadova, prováděl od konce 1. světové války majitel autobusu v Boru. Telegraf se dostal na Přimdu r. 1883, telefon r. 1929.
 
Obvodní lékař
Obvodní lékař byl na Přimdě od r. 1839. Z řady lékařů uvedených v kronice Přimdy od Karla Weishara, je nejpozoruhodnější MUDr. Robert Tietze. Po ukončení studia ve Vídni působil jako vojenský lékař v kontingentu arcivévody Maximiliána v Mexiku. Na Přimdě převzal praxi po svém otci r. 1868. R. 1895 odešel do důchodu. Ani pak ale nezahálel. Když za 1. světové války nebyl na Přimdě žádný lékař, léčil on. Kromě toho měl na starosti vojenský lazaret ve Velkých Dvorcích a staral se  i o srbské válečné zajatce. Lékárna byla na Přimdě od r. 1870.
 
Městská spořitelna
Byla zřízena r. 1895. Byli v ní dva pracovníci. Dozorčí rada byla čtyřčlenná a v čele byl starosta. R. 1931 byla výše vkladů 12 milionů Kč a půjček 6,5 milionu Kč.
 
Okresní péče o mládež
Od r. 1911 - jednalo se o odnož zemské organizace se sídlem v Liberci.
 
Okresní vzdělávací výbor
Byl zřízen z popudu ministerstva školství v r. 1920. Provoz místního kina začal r. 1928 a promítalo se jednou za dva týdny.
 
Obecní knihovna
Byla otevřena r. 1932 a měla 1000 svazků.
 
Žákovská ubytovna
Byla v provozu v létě, v tělocvičně měšťanské školy. Měla kapacitu 17 lůžek.
 
Spolky
S ohledem na nevelký počet obyvatel bylo na Přimdě hodně spolků. Přinášela to asi doba a prostředí ovlivňující povahu lidí.
  • Hasiči od r. 1888. R. 1938 měli 156 členů, z toho 63 aktivních.
  • Vojenští veteráni od r. 1875. R. 1931 měl spolek 110 členů. Pohřební spolek finančně pomáhal pozůstalým.
  • Spolek pro nucené porážky měl r. 1931 220 členů. Byla to jakási modifikace pojišťovny nezatížená režijními náklady pojišťovacího ústavu.
  • Zemědělský spolek od r. 1889. Na počátku jej vedl ředitel panství Josef Doubek. Spolek vlastnil různé zemědělské stroje, které půjčoval za úplatu členům, později i nečlenům.
  • Okrašlovací spolek Jeho pokračovatelem byl od r. 1927 Spolek Českého lesa. Hlavním jeho úkolem bylo utváření prostředí zvyšujícího turistický ruch. Z jeho aktivit: výsadba kaštanů na náměstí, cesta ke  kapli a k hradu, koupaliště. Na činnost spolku přispívalo město a obchodníci. Mezi aktivity tohoto spolku nepatří zásah na vršku Bühl severovýchodně od města. Toto místo bylo oblíbeným vyhlídkovým bodem východním a severovýchodním směrem. R. 1931 si zde nechal notář Karl Hofman postavit letní domek, plochu oplotil a tím znepřístupnil.
  • Svaz Němců od r. 1906. R. 1910 měl 123 členů.
  • Mužský pěvecký sbor od r. 1896. R. 1910 měl 24 členů. Po 1. svět. válce byl rozšířen o ženy. Spolek zanikl r. 1927.
  • Spolek státních zaměstnanců německé národnosti.
  • Svaz mládeže Theodora Körnera.
  • Turnerský německý svaz.
 
Hospodářské poměry na Přimdě v minulosti
Když v Čechách vznikal průmysl, Přimdě se vyhnul. Nebylo tu dost vody a nevedla sem železnice. Většina mužů si musela hledat zaměstnání někde jinde. Bylo tu hodně zedníků a tesařů. Za prací jezdili nejčastěji do prostoru Chebu a Františkových Lázní, také ale do Bavorska a do Saska. S ohledem na drsnější klimatické podmínky nemohlo zemědělství dávat vyšší výnosy. Přesto ještě r. 1939 získávalo obživu v zemědělství 25 % obyvatel Přimdy. Velikost zemědělských usedlostí nebyla velká. Výměru od  5 do 20 ha mělo 35 usedlostí, od 2 do 5 ha mělo 64 hospodářství a 63 jich mělo výměru menší než 2 ha. Jen dvůr měl více než 100 ha. Pěstovalo se žito, pšenice, oves, ječmen, brambory, krmná řepa, tuřín a len.
Důležitou složkou potravy chudých lidí, a těch bylo dost, bylo zelí. Nějaký čas se pěstovalo na východním svahu Přimdy. Hnůj se na políčka vynášel na zádech. Brzy se ale od pěstování zelí upustilo a začalo se dovážet z Maršových Chodů.
V místním lomu se těžil stavební kámen a v blízkosti Přimdy byly dvě cihelny, jedna u Prokopce, druhá u silnice k Málkovu.
Po 1. světové válce se v okolí Přimdy začaly ve větším rozsahu vysazovat třešně. Přispěl k tomu sad panství ve Velkých Dvorcích produkující sazenice. Hubenější sklizeň na polích doplňovaly plody lesa. Borůvky, maliny a pro Přimdu typické lískové oříšky.
 
Od r. 1925 začala být Přimda vyhledávána pro své příjemné klima a pro  lesy v okolí letními hosty. Přijížděli sem především z Prahy, ale i z velkých měst v Bavorsku a Sasku. Na tyto letní hosty se zaměřovala přimdská gastronomie. Bylo tu 7 hostinců, 2 hotely a 1 penzion. Horský hotel byl postaven r. 1926.
Řemesla poskytovala obživu 40 % obyvatel, obchod a doprava 9 %. V městečku, které mívalo kolem 1.200 obyvatel, bylo z dnešního pohledu až neuvěřitelné množství řemeslníků a obchodů. Po roce 1920 bylo na  Přimdě 5 mlynářů, 2 pekaři, 4 řezníci, 3 krejčí, 2 švadleny, 5 obuvníků, 1 holič, 1 hodinář, 1 kominík, 1 sedlář, 1 zámečník, 2 kováři, 1 klempíř, 1 provazník, 4 truhláři, 2 koláři, 1 výrobce šindele, 2 porodní asistentky, 2 zahradnictví, 5 obchodů smíšeným zbožím, 6 obchodů se zeleninou, 1 obchod s nádobím, 5 obchodů se střižním zbožím, 2 cukrárny, 1 trafika, 1 obchod s vínem, 2 obchodníci s dobytkem a 1 dopravce. Později byla otevřena také prodejna Baťa. Mnozí měli ovšem ke své živnosti také malé zemědělství. Všeobecná chudoba značně omezovala objem práce živností. Nejnápadnější to asi bylo u řezníků. Všichni 4 místní řezníci dohromady prodali za čtvrtletí maso z 1 kusu hovězího dobytka. Zájem o koupi masa u řezníka ovšem snižovaly i domácí porážky. Cechy nehrály na Přimdě nikdy významnou roli. Chudoba vylučovala zájem o zakládání dalších živností. R. 1733 zde bylo 8 cechů. Pekaři, řezníci, krejčí, pláteníci, tesaři, obuvníci, zedníci a kováři.
 
Ing. Jiljí Andrš, 2000

 

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu na svých chytrých telefonech. Využívejte naši novou mobilní aplikaci – V OBRAZE.

Volně ke stažení:

google-play-download

app-store-download

Překlad (translations)

Kalendář akcí

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23
1
24
25 26 27 28 29 30 31

Plánované odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky

Poruchy a závady

Zjistili jste závady na městském majetku jako jsou poruchy místního rozhlasu, veřejného osvětlení, rozbitá silnice či chodník?

Informujte nás o tom!

Kontaktní formulář pro nahlášení poruch najdete zde.

Aktuální počasí

dnes, úterý 19. 3. 2024
oblačno 8 °C 0 °C
středa 20. 3. jasno 9/-1 °C
čtvrtek 21. 3. polojasno 10/0 °C
pátek 22. 3. zataženo 10/2 °C

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

ČEZ odstávka

ČEZ Odstávka

Mobilní aplikace

Sledujte informace z našeho webu v mobilní aplikaci – V OBRAZE.