Přimda - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+


Ikarův let

Hodně z nás si určitě vzpomene na krásnou řeckou báji, ve které se vypráví o jednom z prvních pokusů o let člověka se zařízením, které je těžší než vzduch. Ten pilot se jmenoval Ikaros. Jeho létající zařízení, které poháněl vlastní silou, bylo sestaveno z dlouhého peří ptáků, které bylo spojeno voskem. Vosk, který peří spojoval, se však v prudkém slunci rozehřál, křídla ztratila tvar a nebohý Ikaros se zřítil k zemi.

V povědomí české letecké veřejnosti je Česká republika řazena do nejužší světové špičky zemí, které vyrábějí malá letadla pro volný čas. Tato letadla jsou v kvalitě zpracování, parametrech výkonu a použitých materiálech při  jejich výrobě na světové úrovni. Titan, dural, laminátové a uhlíkové komponenty se v dnešní době běžně používají. Přístrojové vybavení si s ničím nezadá s velkými dopravními letadly. Když k tomu přidáte zlaté české ruce, je nádherný létající stroj na světě.

Traduje se, že od počátků letectví byli čeští piloti vždy na světové úrovni v pilotním umění. Ten první a nejslavnější, pan Kašpar, zvládl se svým Kuňkadlem přelet z Pardubic do Chuchle tehdy u Prahy. Kuňkadlem se nazývalo jeho letadlo pro jeho charakteristický kuňkavý  zvuk motoru. Po něm následovala celá plejáda českých letců, kteří proslavili Československo a dnešní Českou republiku po celém světě. Byli to letci jedni z nejslavnějších na celém světě. Piloti pan Komínek a Novák za  první republiky, v nedávné minulosti pan Bezák,Tuček, Jirmus, Remek. Bohužel někteří z těch slavných, kterých bylo více než jsem uvedl, i při velkém mistrovství jejich pilotáže a kvalitě strojů na kterých létali, zaplatili tu daň nejvyšší.

Byli ovšem i tací, kteří svoji vášeň k létání spojili s osvobozujícím bojem za druhé světové války. Všichni byli přesvědčeni, že při jejich vynikající pilotáži spojenou s dokonalým strojem obhájí svůj život v leteckých soubojích při osvobozování naší vlasti v krutých leteckých soubojích. Přes všechno jejich pilotní umění a hrdinství zaplatili někteří životem. Čest jejich památce.

Ocenění zaslouží také současní piloti Gripenů, kteří zajišťují vzdušnou ochranu republiky a některých sousedních států. Všichni tito piloti začínali jako velmi mladí lidé s letectvím a krůček po krůčku získávali pilotní zkušenosti.

Jinak tomu nebylo ani u pana Ing. Stejskala Jindřicha. Já si velmi dobře pamatuji, když přišel na Přimdu  a začínal létat na těch nejjednodušších létajících strojích, které v té době používali všichni začínající piloti. Postupně se vypracoval na podle mého názoru vynikajícího pilota, který ovládá jak letadlo, tak i vrtulník. Jeho pilotní umění můžeme již několik let sledovat při hezkém počasí na obloze Přimdy a okolních obcích. Také jeho fotografie z výšky zachycující naše město a okolí jsou hezké a dobře se  publikují.

13.11.2012 jsem od pana Stejskala dostal nabídku proletět se s ním v jeho letadle po Plzeňském kraji a v našem blízkém okolí. S radostí jsem přijal a během jedné letové hodiny jsem mohl do detailu posoudit mistrovské počínání pilota letounu. Při sledování jeho pilotního umění jsem musel ocenit jeho orientaci při létání v mracích a kolem nich. Let kolem mraku připadá jako let kolem kompaktní zdi a je třeba velikého odhodlání do  této zdi se nabourat. Okamžitě zjistíte, že letíte v bílé tmě. Pro laika je velice nesnadné nalézt díru v mracích a pohledem na zemi se zorientovat v prostoru. Toto vše pilot Stejskal bravurně zvládal při lakonickém prohlášení "mám nějaký hlad" a v náklonu letounu třiceti stupňů na pravé křídlo si rozbaloval oplatky. V ten okamžik byla výška letounu nad zemí a letoun dosahoval rychlosti 250 km/hod. Nezapomenutelný je také průlet nad rybníkem Sycherák, který byl v té době vypuštěný. Na dně tohoto rybníka, jak je známo, jsou obrovské kulaté balvany. Tyto jsme míjeli při 200 km rychlosti v mírné zatáčce nalevo s křídlem asi 80 cm nad bahnem. Nádherná kovová vrtule zvedala bahno ze dna rybníka, a to za  naším letadlem tvořilo nádhernou fontánu. Následné razantní přitažení kniplu těsně před hradbou borovicového lesa mně několika zápornými géčky srazilo sluchátka z uší a přibilo do sedačky. Následoval skok přes hradbu lesa těsně nad povrch louky a já mohl ocenit kratičký stav beztíže. Můj žaludek zůstal klidný. Nejúžasnější bylo pomalé přibližování k naší hoře Přimda. Nádherné bylo, jak hora roste v čelním skle kokpitu letadla. Při okruhu nad naším městem jsem musel opět konstatovat, jak je Přimda krásná a jak stojí za to zde žít. Dlouhé trasy letu se prý podle pana Stejskala nejlépe absolvují ve výšce deseti metrů nad zemí. Je prý co pozorovat a musíte být neustále ve střehu, abyste nezpůsobil škody na elektrické rozvodné síti. Také ztráty drahého letounu by bylo škoda.

Vše dopadlo dobře a na závěr našeho létání pan Stejskal provedl ukázkový průlet nad letištěm, na kterém chtěl přistát. Tím se přesvědčil, že letiště je volné. Já jsem byl zvědav, jestli pilot předvede ukázkové přistání letounu na tři body. Tím je rozuměno na tři kola podvozku. Stalo se. Letoun poslouchal pana Stejskala na sebemenší pohyb kniplu, přistál na tři body, doroloval ke dveřím mého auta a já vystoupil z pilotní kabiny. Při zpáteční cestě na  Přimdu jsem si znovu uvědomil, že naši piloti, kteří nasazovali svoje životy ve druhé světové válce, začínali také jako piloti sportovních letadel. V té době se říkalo, vzduch je naše moře.

                                                                                                                    Josef Rídl, kronikář města